Procházíme-li vlhkou savanou v povodí jihoamerické řeky Orinoko, zvanou orinocké llanos, často narazíme na podivné hromady hlíny zvané surales. Jeden z nich vidíme na obrázku (Zangerlé A et al. (2016) The Surales, Self-Organized Earth-Mound Landscapes Made by Earthworms in a Seasonal Tropical Wetland. PLoS ONE 11(5): e0154269. doi:10.1371/journal.pone.0154269). Jejich průměr se pohybuje od 0,5 do 5 m, výška od 0,3 m do 2 m. Ačkoli o nich víme již od čtyřicátých let minulého století, jejich vznik objasnili teprve nyní Anne Zangerlé a Doyle McKey z Université Paul Valéry Montpellier spolu s dalšími kolegy z Kolumbie, Brazílie, Kanady a Velké Britanie. Vytvářejí je velké žížaly během vlhkého období ze svých výměšků. V té době jsou orinocké llanos velmi mělce zaplaveny, takže v hlíně, kde jedí, nemohou žížaly dýchat. Vylézají výše, aby se nadýchaly a vyměšují tam strávenou hlínu. Protože žížaly neopouštějí svůj rajon, provádějí všechno prakticky na stejné místě a hromada je na světě.